Hledání Jantarové komnaty se podle všeho blíží do finále. Nejnovější studie, která mapuje cestu konvoje je k dispozici a je jasné, že cílovým místem pro uložení tohoto mimořádného pokladu, byl pozemek starého hradu nedaleko českých hranic. Zdá se, že poslední jednání, která vedl Helmut Gaensel v německém Ulmu se skupinou expertů v čele panem Wolfgangem Friedriechem, dávají šanci k relativně rychlému vyzvednutí jantarové komnaty.

Německá televize pátrá po Jantarové komnatě

O tom, že příběh jantarové komnaty dostává konkrétnější tvář a snad se blíží do finále, svědčí i zájem německé televizní stanice MDR ze Saska. V létě odvysílala reportáž z okolí města Chemnitz, ve které mapovala, jak je pátrání po unikátní historické památce daleko. Helmut Gaensel byl jedním z aktérů televizního natáčení. Z jeho rozhovoru s redaktorem Hengstem vyplynulo, že dnes je známé přesné místo, kde jsou jantarové skvosty uloženy. Dnes už také můžeme odtajnit jméno člověka, který našel popis cesty za ukrytou jantarovou komnatou. Je jím Wolfgang Fridrich. Z dokumentů, které získal je jasné, že komnata je ukryta pod ruinou někdejšího panského sídla a Gaensel i Fridrich nyní ví, kde přesně se nalézá. Televize natáčela nedaleko od tohoto místa, ale ne v jeho bezprostředné blízkosti. Právě teď totiž společnost Fortuna Bernstein GmbH. získává povolení od německých úřadů k otevření štoly a vyzvednutí pokladu.
Pokud vše půjde dobře, vlastní práce začnou ještě na podzim.



Fotografie:
O poslední výzkumy Helmuta Gaensela se zajímala i televizní stanice MDR z Chemnitz
Helmut Gaensel už ví, kde se skrývají věci z Königsbergu
Při troše štěstí se v podzemí může ukrývat i Jantarová komnata

Jantarová komnata

Poslední historické výzkumy ukazují, že míst, kde by mohla být více jak šest desetiletí ukryta Jantarová komnata, je více. Jaké indicie tomu nasvědčují? Především deník, který psal důstojník SS Karl Viktor svému synovi Friedrichovi. Příběh, který obsahuje, se píše na přelomu dubna a května 1945. Autor jej pak posílá svému synovi v prosinci téhož roku. Záznamy jsou psány staroněmčinou a líčí cestu, kterou v té době Karl Viktor a jeho společníci absolvovali. Doprovázeli totiž přes Německo vzácný náklad, aby jej ukryli. Hádáte správně – ten náklad byly bedny s rozebranou Jantarovou komnatou. Cesta končí ve středu Krušných hor v ruinách starého hradu. Tam je vzácný náklad uschován.
Není tedy nic jednoduššího, než jej vyzvednout? Není to tak jednoduché. Samostatnou detektivkou je příběh deníku. Jeho současný majitel, který nechce být jmenován, před pár lety koupil na bleším trhu za pět marek starý kufřík, který se mu hodil do dílny na nářadí. Kufřík mu při manipulaci upadl a ve dvojitém dně se objevil náš deník. Helmut Gaensel dnes má k dispozici kopii celého deníku až na jednu maličkost: jsou v něm začerněna některá místa z konce putování konvoje SS a z ukládání beden. Majitel originálu deníku je odkryje, jen pokud zinkasuje nemalou částku. Protože se Helmut Gaensel obává další možné mystifikace, s obchodem zatím váhá.
O existenci Jantarové komnaty někde v Krušných horách je přesvědčeno více lidí. Podle nich se v těchto místech na sklonku války měl pohybovat i legendární Otto Skorzeny. Obyvatelé Deutschneudorfu si myslí, že se komnata ukrývá někde v podzemí v okolí jejich obce. Nevylučuje to ani její starosta a poslanec německé sněmovny Peter Heinz Haustein. Deutschneudorf se rozkládá na německo – české hranici v těsném sousedství české Hory svaté Kateřiny. Geografická poloha obce a množství starých štol všude v okolí existenci Jantarové komnaty v těchto místech nevylučují. Ostatně nevylučuje to ani Helmut Gaensel, který otevřel na české straně - s podporou místostarosty Petra Pakosty - někdejší Mikulášskou štolu. Na německé straně je zase společníkem ve společnosti Fortuna. Co kdyby náhodou…
Jantarovou komnatu může ukrývat i studna zámku Zbiroh. Proč? Za války tu sídlila jednotka SS, která se zabývala odposlechem. V té době byla na zámku patrně nejhlubší studna na světě – 163 metrů. Němci ji před útěkem zaházeli vším možným a především: přepažili. Podle nejnovějších výzkumů ji v hloubce 105 metrů přehradili betonovým uzávěrem, ke kterému se noví majitelé zámku dostali po více než roce práce v polovině roku 2006. Je jisté, že od přepážky vede boční chodba, na jejímž odkrytí se nyní pracuje.
Co asi skrývá…